Manžel, manželka, manželství: Bible klade instituci manželství do samého ráje hned vedle soboty jako nejstarší ustanovení Boží. Není tedy manželství důsledkem lidského hříchu [názor římsko-katolický], nýbrž nejstarším Božím řádem. Bůh-Stvořitel je ustanovitelem, ochráncem a posvětitelem manželského života [Gen 2:21 - Gen 2:42]. Ve SZ máme ovšem dvě zprávy o vzniku manželství. Mladší v Gen 1:1 až 2,4 pokládá muže a ženu za celek; teprve muž a žena dohromady jsou člověk ['ádám], lidská bytost [Gen 1:27]. Podle starší zprávy v Gen 2:4 - Gen 2:25 stvořil Bůh nejprve člověka-muže jako vládce přírody; jako jeho pomoc z jeho kostí a masa [ Kral. těla Gen 2:23] stvořil ženu, »kteráž by při něm byla« [Gen 2:18; Karafiát překládá: »kteráž by jeho roveň byla«; t. j. jež by se k němu hodila jako jeho protějšek]. Teprve když syn opustí otce a matku a přidrží se manželky, tvoří celého člověka [Gen 2:24]. V důsledcích to ovšem znamená jednoženství a jednomužství. Ale v době sz ze zájmu o rozmnožení rodu nebylo mnohoženství výjimkou. Jakob se musel zavázat Lábanovi, že nepojme více žen než Líu a Ráchel [Gen 31:50]. Muž a žena tvoří psychickou jednotku. Muž podle SZ ovšem převládá. Rodina je nazvána jeho jménem. Žena je závislá na muži, a přece je s ním spojena jako nutná pomocnice při udržování lidského pokolení. Muž je pánem ženy [hebr. ba‘al, pán, které Kral. překládají většinou manžel nebo muž Exod 21:22; Deut 24:4; 2Sam 11:26; Pro 12:4], nikoli však ve smyslu absolutního vládce jako nad otrokem [hebr. užívá v tom případě výrazu 'ádón, nikdy ba‘al, Exod 21:4nn], právě proto, že jde o psychickou jednotku, v níž muž je centrem, z něhož vychází síla na všecky příslušníky domácnosti. I rodina tak tvoří psychický celek.

Předpisy pro uzavírání manželství pečují o to, aby psychická jednota rodinná nebyla narušena cizími, zvláště kultickými prvky, ježby muž nebyl s to vstřebat. Proto Abraham hledá pro svého syna Izáka manželku »z rodiny své a z domu otce svého« [Gen 24:38 , Gen 24:40], Stejně tomu bylo s Jákobem [Gen 28:1n]. Ovšem, příbuzenství nesmí být příliš blízké. Lv 18 zakazuje nejen manželství se sestrou, matkou a dítětem dcery, ale také s ženami otce a jejich dcerami, s otcovým bratrem a se synovou ženou. Nebylo dovoleno pojmouti za manželku současně ženu a její dceru nebo sestru anebo dceru vlastní dcery. Důvody pro to nebyly zdravotní, nýbrž psychické: s těmito příbuznými nebylo možno vytvořit pravou jednotku, anebo se narušovala už stávajíící psychická jednotka [Pedersen, Israel]. Takové manželství je trestáno bezdětností [Lev 20:20 - Lev 20:21] nebo smrtí [20,11.14]. Všecky tyto zákony byly v podstatě reakcí na uvolněné mravy kananejských praobyvatel [Lev 18:27]. Ovšem v době mnohoženství nebyly tak přísně dodržovány. Abraham měl za ženu dceru svého otce, nikoliv však téže matky [Gen 20:12]. Případ Amnona a jeho polosestry Támar ukazuje, že bylo možno pojmouti za manželku i polosestru, dal-li k tomu svolení otec [2Sam 13:13]. Také požadavek, aby Izraelec neuzavíral manželství s cizinkami, nebyl brán vždycky doslovně, ale porušení tohoto požadavku bylo později pokládáno za příčinu náboženského úpadku izraelského lidu [Judg 3:6 sr. Exod 32:15n; Deut 7:3; Ezra 9:1n].

Smluvení sňatku bylo záležitostí rodiny ženichovy [Judg 14:2]. Poněvadž v nevěstě dávala rodina část svého těla a krve, bylo třeba, aby rodina ženichova dala náhradou něco právě tak cenného rodině nevěsty a tak aby svazek mezi rodinami byl utvrzen [Gen 24:53 ; Gen 34:12; Exod 22:16; 1Sam 18:25]. Manželka ovšem neztratila plně svou sounáležitost s vlastní rodinou. Už při sňatku obdržela od své rodiny dar, jenž utvrzoval její původní svazky [Judg 1:13 až 15; 1Kgs 9:16] a dal jí jistou nezávislost na muži. Jestliže rodina ženichova neměla prostředků, aby dala za nevěstu protihodnotu, vstoupil ženich do služeb otce nevěstina na tak dlouho, až si cenu odsloužil [Jakob u Lábana Gn 29; Mojžíš u Jetro Exod 2:15 - Exod 2:21]. Zemře-li manžel, vrací se žena obyčejně k své rodině, kde žije jako vdova, zvláště nedala-li svému muži děti [Gen 38:11], ale ani tu se nesmí dopustit smilství, aby neposkvrnila rodinu svého zemřelého muže [Gen 38:24]. Přidrží-li se vdova rodiny svého muže, je to pokládáno za mimořádnou věrnost [Rut]. Hlavním úkolem manželky bylo, aby udržovala rod muže, jemuž náleží. Cizoložství bylo trestáno smrtí [Deut 22:22nn] jako porušení majetnických práv mužových. Muž ovšem ze zájmu o rodinu směl mít pohlavní styk s jinými ženami, pokud tím neporušil práva jiného muže [Lev 19:20]. Cizoložstvím muž neposkvrnil vlastní manželství, ale vdané ženě byl styk s cizím mužem zakázán. Důvodem k rozvodu byla obyčejně bezdětnost [sr. Gen 29:34], jež vůbec byla považována za neštěstí [Gen 30:1 , Gen 30:23 sr. 1Sam 1:11]. Proto bezdětné manželky přímo vyzývaly své muže, aby přijali otrokyně za ženy [Gen 16:2], a jejich děti pokládaly za své [Gen 30:3 , Gen 30:6]. Z požadavku potomstva plyne i t. zv. *levirátní manželství [Gn 38; Deut 25:5 , Deut 25:7 - Deut 25:10]. K rozvodu stačilo prohlášení mužovo [Hos 2:2] nebo »lístek zapuzení« [Isa 50:1].

Za nejstarších dob snad i v Izraeli byla žena základem rodiny [t. zv. matriarchát, v němž platilo mnohomužství]. Badatelé vidí stopy tohoto zřízení na př. v tom, že muž se přiženil k ženě [Gen 2:24 sr. 24,5], že matka byla původně vládkyní stanu [sr. Gen 24:67], že matka dávala dítěti jméno a za dítě odpovídala [sr. 1Sam 20:30] a j. Záhy však zavládl patriarchát, t. j. převládající postavení muže. Žena přijímala jméno mužovo [Isa 4:1]. Všeobecná tendence však spěla k monogamii. V současném Babyloně a Egyptě monogamie převládala. Zdá se, že nařízení Mojžíšova směřovala k znechucení mnohoženství [Lev 18:18; Deut 17:17]. Ale i Ps 128:3; Pro 5:18 ; Pro 31:10 - Pro 31:29; Eccl 9:9 ukazují na ideál jednoženství. V době po babylonském zajetí nabylo jednoženství naprosté převahy. Že manželství bylo vysoce ceněno, vidíme na četných srovnáních poměru Božího k vyvolenému lidu s poměrem muže k ženě [Isa 54:5; Hos 2:19n ; Hos 3:1n; Ezek 16:8 a j.]. Také odpadlictví od Boha bylo srovnáváno s manželskou nevěrností [Isa 1:21; Jer 2:20 ; Jer 3:1 - Jer 3:20; Ez 23; Ps 73:27; Hos 4:12].

Ježíš u Mark 10:6 - Mark 10:9 [sr. Matt 5:32 ; Matt 19:9; Luke 16:18] navazuje na Gen 1:27 a 2,4-25. Podle listů apoštolských byl pro vzájemný poměr muže a ženy směrodatný poměr Krista k církvi [1Cor 11:2 až 16; sr. Eph 5:22 - Eph 5:23; Col 3:18n] a snaha získati nevěřící [Titus 2:4n; 1Pet 3:1nn]. Základem manželství je tedy křesťanská láska. Ježíš neváhá sebe přirovnávat k ženichovi [Mark 2:18 - Mark 2:20; John 3:29], království Boží ke svatební hostině [Matt 22:2 - Matt 22:12 ; Matt 25:1 - Matt 25:13; Luke 12:35nn]; ve Rev 19:7nn ; Rev 21:2 , Rev 21:9 ; Rev 22:17 se mluví o církvi jako o nevěstě [sr. 2Cor 11:2].

Zvláštní otázky o manželství vznikly v době Pavlově na půdě znemravnělého pohanství a s ohledem na očekávání bezprostředního příchodu Kristova. Pavel na tyto otázky odpovídá v 1K 7. Vzhledem k »ukrácenému času« bylo by podle něho lépe zůstati svobodným, protože manželství je s to odvracet člověka od toho nejdůležitějšího [1Cor 7:1 , 1Cor 7:29 - 1Cor 7:35; sr. Matt 19:10 - Matt 19:12; Luke 20:34nn]. Ale kdo už vstoupil v manželství, ať je nerozlučuje [1Cor 7:10; sr. Mark 10:2 - Mark 10:12; Luke 16:18], a rozloučil-li je, ať se smíří anebo ať nevstupuje v nové manželství [1Cor 7:11]. I je-li některý z manželů nevěřící a nenaléhá-li na rozvod, má věřící zůstati v takovém manželství [1Cor 7:12 - 1Cor 7:17]. Jinak jen smrt rozlučuje manželství [1Cor 7:2 - 1Cor 7:3]. Manželství není hříchem [1Cor 7:28 sr. 1Cor 9:5] a někdy je dokonce nutné [1Cor 7:2 - 1Cor 7:9]. Sporný je výklad 1Cor 7:36nn. Někteří se domnívají, že tu Pavel mluví o čistě »duchovním manželství« . Autor 1Tim 4:3 se obrací proti bludařům, kteří zakazovali manželství; mladším vdovám dokonce doporučuje nové provdání, aby nebyly na obtíž církvi [5,3-16].

Celkem lze souhlasiti s tím, co čteme v Zásadách českobratrské církve evang. [19322]: »Teprve evangelium vytvořilo rodinu v pravém slova smyslu. Rodina není sama sobě účelem. Jejím úkolem jest oslavovati Boha a zobrazovati na zemi obecenství mezi Bohem a jeho stvořením. Rodina je prvním místem, kde dítě slyší zvěst o živém Bohu a Ježíši Kristu a kde celý život má být posvěcen vůní Slova Božího. Všecky dary Ducha sv., o kterých mluví ap. Pavel [1K 12], mají být přijímány především v rodině. Církev Kristova opírá se o rodiny jako o své pilíře. Ježíš, který sám okusil požehnání rodinného života, posvětil svým příkladem vztahy mezi rodiči a dětmi [Luke 2:51 - Luke 2:52]. Teprve evangelium postavilo manželství úplně na výši Božích úmyslů a učinilo je tím, čím podle námětů sz již od stvoření prvních lidí mělo být. To, co ve SZ bylo jen temně vysloveno, Ježíš vyslovil zřetelně a napravil porušený Boží řád. Křesťanství překonalo mnohoženství a z ženy učinilo před Bohem tvora stejné ceny. V Kristu není rozdílu mezi mužem a ženou [Gal 3:28]. Oba jsou u víře dítky jednoho Otce. Ježíš prohlašuje manželství za nerozlučitelné a chrání tak ženu před mužovou libovůlí [Matt 19:3 - Matt 19:9]. Nejen ženě je zakázáno cizoložství, nýbrž i muž je stejně vázán naprostou věrností své ženě. Ano i nečisté touhy jsou stejně muži i ženě zakázány jako hrubé, tělesné přestupky zákona Božího. Také v manželství má býti cudný a čistý poměr mezi mužem a ženou a celá domácnost má nésti pečeť čistoty a ušlechtilosti [Heb 13:4].«

*Svatba. *Ženich. *Nevěsta. *Cizoložství.